„ŠTĚSTÍČKO“
Text: Eva Stupková
Před mnoha lety mi napsal jeden z bývalých francouzských vězňů, zda bych mu nepomohla vyhledat v Měchenicích ženu jménem Marcela, které vděčí za přežití kruté doby, kdy strádal hladem v hradištském koncentráku. S pomocí tehdejšího předsedy MNV v Měchenicích jsem objevila paní Marcelu Hurtovou, za níž jsem se hned vydala. Slzela dojetím, že si na ni někdo v té dálce vzpomněl, a vyprávěla mi zajímavý příběh.
Za války byly žulové kostky pro dláždění silnice z Brunšova na Hradištko překládány v Měchenicích z vagonů do náklaďáků na dřevoplyn, protože tunely byly zataraseny. Tuto práci museli vykonávat hladoví a promrzlí vězni z hradištského tábora. Marcela tehdy prodávala nápoje před nádražím a nechávala ve svém kiosku tyto ubožáky ohřát a krmila je zbytky jídla, které jim posílali milosrdní vesničané. Muži se také zříkali svých „tabačenek“, kterými uplácela hlídající „kápy“, aby nad jejím počínáním přivírali oči.
Mezi vězni byl mladík, se kterým se snažila komunikovat, ten však znal jediné anglické slovo „lucky“, tj. štěstí. Vždy je volal, když ukazoval vzhůru na letadla „kotlářů“, kteří se snažili zasáhnout kotle lokomotiv. Jednou jí vyhublý mladík ukazoval na sebe a na prstech, že má narozeniny, bylo mu jednadvacet. Neznala jeho jméno, tak ho začala nazývat Lucky.
Měl opravdu štěští! Přežil jako jen málokterý z jeho kamarádů, dočkal se osvobození a doma ve Francii si pak zařídil uzenářství. V roce 1985 navštívila hradištský zámek jeho dcera se skupinou Francouzů, kteří nám přijeli vyjádřit svou vděčnost za sympatie projevované jim a jejich příbuzným v těžkých časech druhé světové války.
Citace: Stupková, Eva. Štěstíčko. Zpravodaj, 2010, léto, s. 5. Hradištko: Obecní úřad.
Zdroj: http://hradistko.cz/wp-content/uploads/2016/11/Zpravodaj2010leto.pdf